Včelařská konference

S napáječkami je to dle mé zkušenosti přesně tak. Včely obětavě absolvují i
v nepříznivém počasí cestu k močůvce, vytékající z hnojiště cca 500m
vzdáleného, všemožných typů napáječek si všimnou jen ojediněle.
Kamarád z Domažlicka mi před lety sdělil černě humornou historku, jak díky
včelám zjistil, že má cukrovku.
Při práci na zahradě občas chodil vykonat malou potřebu do vlhčího rohu
zahrady ( stále stejného), protože na WC to bylo pro jeho bolavé nohy
daleko. Po nějaké době si všiml, že na to místo se slétají včely a vydatně
ssají z vlhké půdy. Protože taková vlhká místa na zahradě měl ještě dvě a na
ně včely nelétaly, usoudil, že to má spojitost s jeho močením.
Po jedné z běžných návštěv u lékaře odhalili, že má cukrovku.
Bez včel by to možná zjistil mnohem později, až by příznaky byly vážnější.
Na mé odpadní tekutiny zatím nelétají. Neberte to prosím jako návod a
náhražku odborného vyšetření, jen jsem si na to v souvislosti s tématem
vzpomněl. I můj kamarád to rád přidává jako jednu z humorných historek,
dokládající laikům, co všechno to nádherné společenství hmyzu dokáže.

Ale ještě k tomu hnojišti:
Zatím jsem se v literatuře nikde nedočetl, že by hnojiště mohlo být zdrojem
pro šíření včelích nemocí. Včely si z odtékajícího roztoku přefiltrují
rozpuštěné dusíkaté látky, stopové prvky a pod. Jejich pohled na hnojiště
netrpí lidskými předsudky.

Hnojiště je jen hromada rostlinných zbytků plných prvků celé Mendělejevovy
tabulky a intenzivně pracujících mikroorganizmů.

Josef Kala